V té síni těžký vzduch v dnech mlžné zimy
i dnes při žhavém letním úpalu;
na ložích muži zívají rty mdlými
neb zahaleni plášti šedavými
se plíží chvějně šerem špitálu.
Kdes z rukou slabých karty dopadají,
dva dělníci v ně hrají na lůžku;
dva starci vzpomínky si povídají
a jiní teskně dlouhou chvíli mají
tisknouce hlavu v režnou podušku...
A venku slunce kruh pln záře, plesu
nad domy stojí v jasném úpalu,
jak z chmurných čtvrtí lákal by v dech lesů,
kdes v chladu sednout na koberec vřesu,
pryč z města – obrovského špitálu!