Matičko, život tvůj byl tak prostý,
v tichu jsi dumala, trpěla,
chlubivé fráse a skvělé skvosty
neznala, ráda jsi neměla.
Nemám též dědictvím lány statků
a kopy blýskavých dukátů,
nosím jen od tebe na památku
prstének se zdobou granátů.
Díky mé: ze zlata citů kuji
písně své jako kruh prstenu,
krůpěje krve své zasazuji
na místo rudých těch kamenů.