Kdos útrpně mou tiskl ruku,
a jiný prohodil pár vlídných slov,
když bolu mého uzřel muku
při spuštění mé matky v šerý rov.
A přátelé mi vyjevili
chvatnými listy soustrasť kratičkou,
ba, známé ženy slzy lily
nad mojí drahou, dobrou matičkou...
Leč pranikdo v té těžké době
mi nepravil: „Buď cele, navždy mým,
tvé lásky poklad, spící v hrobě,
já z plna srdce tobě nahradím!“