Oheň plál v líci, v zraku stál plamen,
z křehounkých číšek šampaňské šumělo,
šat ženám klesl s ňader a s ramen –
bylo tak bouřně, zoufale veselo!
Vichrem jak žhavým zmaten a zmámen
dlaně jsem v dumách opřel si o čelo...
v číši se perlil kouzelný pramen,
z něho tak teskně na mě cos hledělo.
Zřel jsem tam v jasu modrý pruh lesů,
kvetla tam louka, rděl se pruh vřesu,
poznal jsem v žasu pohádku mladých let,
a z temna nocí mých, tak zoufalých a bludných,
z parfumu vína, z obláčků cigaret
dvé dívčích zraků dívalo se na mě cudných...