Je teskně šedivo... pár světélek se tetelí
kdes v Praze mrazivé jak svíčky na hřbitově,
cos v krbu naříká a venku sníh se chumelí
a houká vichřice podobná bludné sově.
Cos klepá na okno jak rukou prsty prosící,
že k oknu přistoupíš v nervosním nepokoji,
tvá duše odlétá kams v dáli s bílou vichřicí,
jen smutné tělo tvé jde stínem po pokoji.
A každá křivda tvá a každý mrtvý tvůj již hřích
ze smutných koutů všech se na tě dlouze dívá,
a v teskné šedivo jak prach z hvězd mrtvých, ledových
ten sněžný oceán na pustou zemi splývá.