Ach, já tak dávno neplakal,
jsou tomu dlouhá léta,
a když přemohl muže žal,
já dumal: „Je to sketa!“
Teď, kdy mně Osud matku vzal,
ždám ulevit si něčím,
a k bolu že Bůh slzy dal,
já tiše – blahořečím.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.