Já teskně hleděl z okna do polí
den ode dne, čas líně se mi vlek’;
vy jste v jih jela, zřela gondoly
a půvab na lagunách Benátek.
Řad dlouhých večerů a krátkých dnů,
nám kolébavku bzučí samovar;
ach, vyličte mi v teplém salonu
šum jezer, moře, Italie žár! –
Teď utkvěla svůj tmavý na mne zrak,
pak řasy černé dumně sklopila:
Mne moře nudilo! v Benátkách však...
jen z lastur skřínku jsem si koupila.