To bylo jako dnes –
i slunce vítězně tak plálo,
sníh poslední tál v rosu,
a jako flétny tón se sladce nes
k mé duši lahodný zpěv kosů.
To jaro jako dnes
v akátů černé kostry hřálo –
cos šumělo mně hlavou
jak valčík, jímž zněl včerejší můj ples,
s tou dívkou pružnou, usměvavou.
To bylo jako dnes –
ten fantom v minulost zas míjí,
a chvěji se teď v strachu,
by srdce květ, jejž na povrch jsem vznes,
se nerozpadl v prachu,
jako když pohnem’ relikvijí.