Na písku prahnoucím po mořském přívalu,
kde nyní pařížské si děti hrají,
řas chumáč černá se ve žhavém úpalu
vod na pokraji.
V tom moři života, kam odhodil nás Čas,
kde ve vln věčné hře souzeno žíti,
zda úděl člověka jest víc než osud řas,
jež na břeh vmeteny kdes budou tlíti?