Mezi lukami a lány žita
v horském úbočí se tají vesnice,
skromně v ořeší a třešních skryta,
s křížem, zvonicí u tiché silnice.
Odtud krajina je vidět celá,
s Marje obrázkem kde lípa u školy:
v dálce slunečné se zámek bělá,
okna lesknou se pod věží s kupolí.
Pána továren tam bílé sídlo
s fresek zdobou, s vížkami a balkony;
vězňům chaloupek toť bájí zřídlo,
ráj, jenž září v robot denní výkony.
Štíhlé na věži se ostře lesknou
zlaté hodiny, jež měří v dálku čas
stavům tkalcovským pro píseň tesknou.
Ze všech domků vsi jich klape lačný hlas,
ze všech okýnek tu zvuk ten cvaká
jako bídy tluk a drkotavý hlad...
Mír vlá krajinou... jen pod oblaka
skřivan jediný se vznáší naříkat.