Ty dumný poeto (již starších směrů),
jenž v parcích Hradčan bloudíš v podvečeru,
dnes v listě kterém zříti chceš svou strofu?
Což nevíš opravdu, čím lid se baví?
Chce denně prožít hrůznou katastrofu,
chce číst, jak rodiny se vraždí, tráví,
jak boxér vítězí, kdo tančí v baru,
kde barví do zlatova dámám vlasy,
jak vyklouz kasař policie spáru
a v Monte Carlo již má božské časy...
Svým písním doznít nech... sni v podvečeru
tak sám a sám v hradčanském parku v šeru,
kde milenci teď, děti moderní,
čas nemaří svůj četbou písně večerní.