V urputném s Němci boji
o rodnou půdu svoji
chrabrou armádou nechť národ náš;
hoj, mladí myslitelé,
před vojem lidu směle
sledujme pohyb nepřítele
jak jízdná stráž!
Slaďounkých písní hlasu
netřeba v bouřném času,
krajem když letí bojů vichřice;
ach, loutny sladce hrají,
však v lenosť uspávají,
lid vodí tam, kde činy zrají,
zvuk polnice.
Za právo rodné řeči
v urputně tuhé seči
chrabrou armádou nechť národ náš;
my, mladí, stůjme v čele,
před vojem lidu směle
utkejme první nepřítele
jak jízdná stráž!
Na oři písní vraném
a dobře osedlaném
jedu v boj a statný junák jsem;
na krajním bitvy šiku
v čele všech bojovníků
myšlénkou mávnu v břitkém cviku
jak palašem!
Tam kde se vřava vznítí,
první já chci se bíti,
chrabrým by mne nazval národ náš...
Kéž mladých zástup vedu
v nadšeném žáru k předu!
na oři myšlénky ať jedu
jak první stráž!