Zrak v toužné dřímotě se dolů ve kraj dívá
na žlutá pole, kaštanů, lip aleje...
V par lehkém závoji vše v modro snivé splývá,
ve vonných lesích ani list se nechvěje.
Nic v skalách nehne se... les šumem hmyzu zpívá
a žhavé čelo tvé ti líbá Léta dech...
zdá se ti chvílemi, že kdos se s tebou dívá,
že u tebe kdos sedí v jisker plamenech.
Na teplém balvanu, na měkkém trsu vřesu,
pod břízou nervósní, jež chví se v slastném plesu,
zříš ženu báječnou, jež líně oči mhouří...
Je nahá... bronzová se ňadra v slunci lesknou...
Tvé údy zachvějí se náhle mdlobou tesknou
a ruce třesou se a krev ti v spáncích bouří...