Louky navlhlé a plné kvítí,
duby odbojné, tůň v šumném sítí,
parky prastaré a zádumčivé,
parné žně, na stráni břízy snivé,
Hradčan západy, tak zoufalé a bez útěchy,
jitra toužebná, z nichž teprv den se vznítí...
pláten několik – a vidím v nich své dnešní Čechy.