Po moři snů zda vplul jsem v modré časy
na slunný břeh, kde víla vlas si proplítá,
kde oře plaví Apoll zlatovlasý,
své bujné oře, kterým planou kopyta?
Ach, bohyň antických tu křídla šumí
a paprsky jak struny hrají v azuru,
kdes v sluji Poseidon sní slastné dumy
a víla pramen podchytává v lasturu.
Kol stříbro démantů se prškou roní,
Satyrů plémě pobíhá tu proklaté,
jak vlci ovce, Fauni víly honí,
jich bílá ňadra tisknou k hrudi huňaté.
Sto pestrých duh jak stuhy se tu vije,
jež Amorů tlum k větvím stromů zavěsil,
zpěv kaskád, fontán plný harmonie
zní vábnou ouverturou k tanci nymf a vil.
Jak živé lyry vodotrysky pějí,
ve vonný vzduch dští perel svěžích lahodu,
v snů tajných touze těla nymf se chvějí
a víly hájem táhnou v luzném průvodu...
Mdlý noční orgií král ven se dívá,
rtem zvadlým ssaje vodotrysků chladný šum,
báj parku nádherná mu sílu vlívá
ve schnoucí tělo k novým žhavým pocelům...