U cesty jdoucí v jehličnaté lesy
hle, vlaštovek roj v ševelivé směsi
na drátu chvějném telegrafních tyčí
před poutí dálnou koná porady!
A slunce září zlatou ještě líčí
v kraj – zašlý půvab letní nálady.
Leč od hor z dálky vane chladný dech
a šumí v pružně štíhlých topolech
jak jeseně již kolébavka táhlá,
přes pole chví se holá, žárem sprahlá,
kde nedávno se klasy obilí
zažloutlým lánem líně vlnily...
Tam na pastvinách, v šerém údolu,
v němž hoši pasáci jsou pospolu,
kouř ohně stoupá, v modrý oblak splývá...
Kol v krajině tkví klid tak mírný, milý,
neb příroda, všem plodům davši síly,
jak dělnice na chvíli odpočívá...