Ó Němec hrobař kopal
pro českou matku rov,
a kněží modlili se
směs divnou cizích slov.
Lid odrodilý stál kol,
a z hrobu vanul chlad,
lid cizí řečí počal
„Otče náš“ odříkat,
a hroudy z oné země,
již Vlasti urvali,
ti cizí lidé chvatně
na rakev sypali. – –
Ó matko moje mrtvá,
slyš, jak ti ve hrob zní
teď aspoň píseň česká,
ta pravá – smuteční!