Po bouřných převratech leckomus bývá přáno,
na lůžku zlatém že se vzbudí jednou ráno.
Z prvu je štěstím svým omámen,
má za to, že je to sen –
na všechny lidi se usmívá jen.
Záhy však caesarsky hlavu svou vztyčí,
tím výš, čím hlava víc trpasličí –
pak už jen mocnější tvory si vyhledává,
ve vážných hovorech občas tak s nimi stává.
Někdy též všimne si druhů svých z mládí,
ale jen všimne si – hned od nich pádí,
aby si nezadal – ozářen slávy své snem
spěchá zas, augur sám, k augurům s úsměvem.