Jak ptáci dva, když sobě hnízdo staví,
směs lístků, pírek, stébel snášejí i mech,
tak já teď s tebou, šotku štěbetavý,
juž sbírám tretek pestrých poklad pravý,
o hnízda výzdobě sním, v lásky snech.
Co něhy do všeho duch lásky vloží!
Ó, jaký ples a radosť, dychtivosť a shon!
Roj cetek, čínských figurek se množí,
zde plá i kmitá okras drobné zboží,
tu prádla sníh, tam krajky do záclon.
Tak v drama žití chystáme se spolu...
O lásce bez neshod a sváru, bolu,
ty, dívko, blouzníš cudně, čistě, nevinně,
v bouř černou jdeš, nad čílkem gloriolu,
a ke mně tulíš se tak dětinně.