Háj bříz na vrchu blíže bílé villy
chlad svůj mně skýtá v parně žhavé chvíli,
toť moje mile samotářská siesta!...
Pás polí, lesů zřím na šerou míli,
a vše to dálně daleko je od města.
Být v městě? Byl bych hořce rozechvělý
v tom chodců rozruchu a vozů povyku,
roj klevet, zpráv by štval mne po den celý
jak smečka psů, jež honí cit můj vřelý,
já čet bych novin smeť, ba – veršů kritiku!
Tam roztrpčily by mne záští vzdory,
v mou duši sily hněvu, žalu směsici...
zde zatím, co mne haní úvah spory,
já, toho nevědom, zřím v modré hory
a skládám čerstvých květů novou kytici!