Na léta školská časem vzpomínám,
na prvé verše, prudké besedy;
z nás mnohý Vlast svou spasiti chtěl sám,
a jiný ssál jen dívčí pohledy.
A jiný snil o žití v pekle Hříchů
a vymýšlel si ráje orgií,
žen vnadou zhrdal v satanském pak smíchu,
v měst špíně hledal květy lilijí.
V své líce něžné vkládal hrobu stín,
„ZIa květy“ čet’ v horečném plápolu
a zbožně věřil, že jej mučí spleen,
když někdy z jara šel si – za školu.