V snách zřím je kráčet stromů dumným stínem
při zpěvu kosů, šumu vodotrysků,
hled plane jim, jak spili by se vínem,
mdlou chůzi často staví v sypkém písku
a líbají se toužně, divoce –
a já teď sedím pod kaštany v chladu,
má lebka plá jak výheň rozžhavená,
nerv každý chvěje se a bolně sténá,
rtem oprýskaným srkám limonádu
a žvýkám nakládané ovoce.