Ký’s žurnál, poetům jenž rád rve vlasy,
– on zve to: v souboji se čestně bít –
jenž na proroka pravdy u nás hrá si,
svým blátem poskvrnil můj bílý štít.
Teď čtu ty řádky... Na mou česť a jméno
kdos neznámý tam chrlí pohanu,
mé srdce střel těch jedem poraněno
mi šeptá: Sedni, napiš obranu!
Juž sedám k stolu, péro chápu hbitě –
v tom do dveří zřím vcházet ženu svou,
ta ke mně nese smějící se dítě,
jež výská si a chřestí rolničkou!