Páni hoši, je to nudné
na tom sklonu století:
Rozum řídil lidstvo bludné
jako tyran,
jenž je hoden prokletí.
Rozum stále zemí vládne,
– bože, jaká fadessa! –
Vizte rámě jeho pádné!
Poesie,
hle, též jeho maîtressa.
Rozum jesti klíčem všeho,
jím vše končí, počíná,
lidstvo otrokem jest jeho,
on je cesta
v příští ráje jediná.
Páni hoši, chcete s trůnu
svrhnout toho Titana?
Ve věčnosti zrozen lůnu,
obra toho
nezkosí ni Morana!
Páni hoši, je to nuzné!
Jak jen rozbít světa klec?...
Marno vše – i verše hrůzné,
jež nechápe
nikdo – ani šílenec!
Či ty verše, hračku žertů,
skýtáte nám z noblessy?
Musu poslali jste k čertu,
zbyl jen šašek
pro smích v ten věk fadessy.