Jak štít rozžhavený slunce plane
v dáli nad Obloukem Vítězným,
výpar koňstva zlatým vzduchem vane,
prach se chvěje jako žlutý dým,
divý tok se žene v síle nezkrocené,
v koní dusotu, v kol bleskotu
od lesíka proud se valí blíž,
na perutích Slávy jak by hravě
Armáda zpět létla v bujné vřavě
těšící se na Paříž.
Není Velké Armády to hřmění,
není děsných legií to volný let –
z dostihů teď, po své práci denní,
z promenád se k diner vrací vzácný svět...
A když pohled ten tvé zraky znaví,
když jsi umdlen exposicí žen,
zajdi tady v parku koutek tmavý
k divadélku, kde shluk dětí baví
Kašpárek svým vtipem den co den.