Dnes bude letní večer vlažný, tichý,
hvězd dálné světy vzplanou na nebi;
zřím stíny z lesů vycházet jak mnichy,
jdou údolím, jsou plny veleby
a tratí se pak v páře mlhy šedé,
jež nad krajem své lehké roucho přede.
Teď země v chladu oddechne si ráda,
pokrytá prachem, žárem vyprahlá;
tam na svahu řvou teskně skotu stáda
kol hocha, jenž si novou píseň skládá
a jehož líc je hnědá, osmahlá.
Již ticho... Jenom za černými lesy
klekání zvoní v horské vísce kdesi.