Na jihu Čech znám tichý, malý kout,
jenž dřímá v lůně hor a věnci lesů;
tam z duše chtějí písně vylétnout
a jásat ve slavičím, sladkém plesu,
být volny, nesepjaty jařmem pout.
Však cos mi ladí duši do stesku,
když zřím ten kostelíček vetchý, malý,
jenž na stříšce má plno netřesku:
tu vzpomenu, že v něm se modlívali
osmahlí sedláci dřív po česku.