To chvíle posvátná, kdy hudba zvučí
v tvé duši tajemná,
kdy touha vášnivá tě žhavě mučí,
bys papír, péro vzal
a slova básně přejemná
v posvátném klidu psal...
Do dum svých uzavřeš se hrdé tvrze,
kde spřádáš božský sen...
V tom k uchu zabzučí ti moucha drze,
přelétá jizbou, buší do oken –
a Hrad tvých dum je rozbořen!