Chceš dospět tam, kde plá jen pravdy záře,
i nelekáš se bídy, trudů, muk a pout,
dech nadšení tvé barví plamem tváře,
a nech tě vedou v dálku do žaláře,
tvým heslem vždy je: „Necouvnout!“ –
Jak vznešené je mučenníkem býti
s tím vědomím, že právo nikdo nezdolá,
že jiskra pohozená požár vznítí,
že noví zápasníci v boj se řítí,
jichž srdce mocněj plápolá.
S tím vědomím nes’ Kristus dřevo kříže,
ta myšlénka v něm chvěla co lék sílící,
když klesal pod pacholků ranou níže;
s tím vědomím Hus budil české chýže,
s tím vědomím dlel v Kostnici. –
Však dnes v té době zbabělé a shnilé
idey požár nezachvátí českou zem,
a plémě bojácné, juž zotročilé,
se usměje tak ledabyle
i nazve reka – střeštěncem!