Silnice dlouhá jak had v lesů moři
se ztrácí lehce v modru daleka,
kruh slunce nad ní žhavým zlatem hoří,
vsi neuzříš, ni chodce člověka.
Dvakráte za den poštu zrak tvůj shlédne,
tu archu se starými hnědáky;
vůz v barev nátěru již valně bledne,
prach za ním krouží se jak oblaky.
A stařec vozka v dětském rozhovoru
je se svým oblíbeným hnědákem...
Hle! Dým se vznáší v hloubi tmavých borů:
snad cikáni dnes zabloudili sem...
Bělásek letí vzduchem plným ticha,
les dumá, šeptá cosi v modlení,
chlad vane, pryskyřice voní, dýchá. – –
Poštovská píseň v dáli teskně zní.