Od kříže pod lesem, kde žito zraje,
ve třpytu zlaté vibrace, jež divy tvoří,
rád pluji étherem v ty žluté kraje,
jež v dálky šedé splývají jak obzor moří.
Nad říčkou neklidnou, na skalin tesu,
plá v modru bílé městečko... kříž věže hoří
a tichem zářivým, přes dol sem k lesu,
jak z jeslí starých ohlasy se zvuky noří.
U říčky křišťálné plá louka v kráse...
Hoch, snědý trhan, dvě tam kozy pase
i volá na holku, jež žene řadu hus...
Na hradbě omšelé, jež z věků zbyla,
žár růží rozkvétá... a dívka bílá
sní o studentu teď, kam děla mířil Prus.