Kol kraj mlh šatem průhledným se stmívá
a při hvězd kmitu žlutém padá mráz;
tvá klenba jasná k šeré zemi splývá
tak plna klidu, veleby a krás,
měsíčná noci!
Mdlou záři táhneš města ulicemi,
proud její roníš v horskou šedou ves
a šírými se chýlíš perutěmi
nad řeky, moře, pole, Iuka, les,
měsíčná noci.
Nad chrámů kopulemi, domy hříchu,
nad krčmami, z nichž písně divé zní,
nad kláštery, kde mniši spí v cel tichu,
ó kleneš stejně modro jezerní,
měsíčná noci!
Ty splýváš nad sál hudbou ševelící,
v němž hedváb šumí, vane růží dech,
i nad hlinitou škarpou při silnici,
kde tulák zmrzlý leží ve hadrech,
měsíčná noci...
Dnes duše láskou prohřátá i snivá
zří v blahu čistění hvězd plné krás;
leč jiná cítí jen, jak tělo rozechvívá
tvůj oddech ledový, tvůj krutý mráz,
měsíčná noci!