Kdes v ulici, jež těsna, plna chladu
a jíž se hrnou chodců přívaly,
je pochmurná skříň umrčího skladu
a tam směs rakví urovnaných v řadu
jak nocleháře své by čekaly.
Hned vedle, při lamp pestrém osvětlení,
z hlučného davu šumí vtip a smích –
tam prostý lid v radostném udivení
zří maškar sklad i masky, jež se cení
i smějou, šklebí v rysech pitvorných.
V ten divý večer masopustní vřavy,
kdy kočárů kol hrčí přívaly,
ó z chodců nikdo neobrátí hlavy
v sklad zdobných rakví pochmurný a tmavý,
jež tiše leží – jak by čekaly!