Zas na Petříně kvetou v slávě
jak na mohyle staré kaštany,
zas terasy jsou v květů hávě
u šedých paláců pod Hradčany.
Je Malá strana rájem kosů,
jež bez censury spolu hovoří,
ve starých parcích pijí rosu
a navštěvují skrytá nádvoří.
Je Malá strana relikvijí,
jež připomíná dávné Španěly –
zde zvony nejhutněji bijí,
rty na kříž vtiskají zde pocely.
Zde jaro ladné draperie
si u klášterů volně rozvěsí,
věk sedmnáctý ještě žije,
věk řeholí a zpěvných procesí.
A ulicí, jež stoupá k Hradu,
tu jede občas cizí diplomat,
též uzříš vojska kavalkádu –
ve formě nové vše to staré snad.
Nad Hradem vlaje prapor český
a na žerdi se větrem třepotá –
nechť věky vlá přes všechny stesky
a svět nechť jakkoliv se kolotá!...