Lví stopu hledal jsi v tom kraji Českém,
kde slunce zastřeno dvou orlů perutí,
kde vadne bludný lid sláv zašlých steskem...
Z tvé hrdé samoty tvá píseň zněla
dob velkých ohlasem, jenž zdvihá čela,
jak chorál Boží kdys, s těch cepů třeskem
jenž bouřil hromově ve vozů semknutí.
Lví stopu hledal jsi v tom kraji českém.
U jezer modravých nad tůní leskem,
kde Siren vábí hry na hřbetech delfínů,
tam v háji cypřišném, zkad Fauni bleskem
svým skokem napadnou vil nahých družinu,
tvá Musa nerozplétá zlatou kštici
a k ňadru svému nezve labuť snící
s tím hrdlem lahodným nad květy leknínů:
Lví stopu hledal jsi v tom kraji Českém!
Lví stopou kráčel jsi v tom kraji Českém,
kde zápas orlů dvou kdys hrozí v střetnutí,
a Iva jsi našel skryt, kde hyne steskem,
v svém srdci zoufalost, trn smrtný v spáru...
A v písně zázraku a v lásky žáru
byl’s jemu Androklem... Lev povstal v pohnutí,
hlas královský skal echa zbudil s třeskem.
Lví stopou kráčel jsi v tom kraji Českém!
Od slávy zřícenin po kraji Českém
jsi dolů sestoupil v boj slepých našich dnů,
kde z dýmu továren cos šlehá bleskem,
kde při kol úpění a vzdechu komínů
ze zraků horečných plá touha nových snů...
Pot a rmut otroctví tvá Musa snící
dělníku zlíbala s těch černých lící...
Lví stopu našel jsi v tom kraji Českém!