V kraj rozhlédni se v neobsáhlém kole,
v tom žáru srpnovém zříš samá pole!
Jen lány pšenice a žita, řípy,
v něž slunce spouští dnes své žhavé šípy.
Lem obzoru, kam viděti už není,
se chvěje v šedomodrém zamlžení,
v prach suchých cest ti noha mdle už klesá
a nikde řeky chlad ni šero lesa
a nikde hostinná tu klenba lípy...
V tvou hlavu slunce metá prudké šípy
a nikde oddechu a nikde stínu,
kol z kraje šírého vlá vlna vřelá...
Snad ani mrtvým tu, zde u kostela,
chlad podsvětí přán není v hrobů klínu.