Vždy přijde denně v dusný dvůr a stmělý,
když vzejde podvečerní hodina,
a přehraje svých písní program celý,
jenž arií tak smutnou počíná.
V tom táhle vzdychavém a žalném zvuku
čtu celou sudbu trpkou dumavě:
stroj pákou urval mu kdys pravou ruku,
když jat byl spánkem v noční únavě.
Skříň hrací koupil mu pán milostivý,
pak dostal povolení úřadu;
tak se ženou se toulavě teď živí
a zruší mi vždy klidnou náladu.
Nedávno ze vsi přišlá služka zpívá
na dlažbě vlhké šedých kamenů...
Jeť pro ni útěchou ta píseň snivá
ve rmutné řadě všedních, dlouhých dnů.