Za mořem v kraji tropického žáru,
ve vůni květů báječného tvaru
svým křídlem kreslil nejsmělejší hry,
v paprsků ohni nad palmovým listem
plál smaragdem a zlatem, amethystem
pták kolibri.
Pak v dusně parném vzduchu školní síně
vycpaný zvolna blednul za sklem skříně;
on, živý drahokam spíš nežli tvor,
jenž houpaje se kýval krásným květem,
tlel v prachu; přednášíval o něm dětem
muž professor.
Toť údělem též pěvce, jeho písní,
že časem shnije v bibliothek plísni,
kam jako v propasť kalnou zapadá,
že ten, jenž pedantů je všechněch vzorem,
soud nad ním pronáší a s hlupců sborem
jej vykládá!