Tak často v mladosti, kdy člověk snů je pln,
klid nenávidí dnů, chce blesk a bouři vln
a ve vichru zří zdroje poesie...
A přec jen v klidném duše jezeře,
po němž člun dumy plouti může,
ten mystický svět kosmu v hloubi žije –
jen na něm kvetou bílé růže
a jenom v tiché jezer pláni,
nad níž se nebes klenba sklání,
svět hvězd se zrcadlí v své plné nádheře.