Je letos podzim úmorně tak zprahlý,
že těžko orat, těžko v suchu sít.
A smutek jakýs ticha neobsáhlý
v tvou duši splývá večer, kdy chceš snít.
Svou zbytečnost tvá bytost bolně cítí
a nezdvíhá už hlavu rouhavou
výš k nesmírnu, kde zlaté body svítí
nad jakous děsnou lednou dálavou.