Po noci sněživé par mlha leží
nad Prahou tragickou jak stesku moře.
Z vln táhlých stožáry se týčí věží
nad chrámů koráby, jež tají vzdechů hoře.
Na slunných Hradčanech vzduch vane svěží –
tam v starých zahradách zpěv zkouší ptáci
a jaro voní tam, ač před paláci
v kožichu vrátný portál před ním střeží.
A světlo vítězné ve skvělém jasu
šle příval paprsků v ten hřbitov temných střech,
že v tiché uličce teď stane v žasu
i scvrklá hraběnka, jež na sluníčku
tu zhřívá soucitně dvé tučných psíčků,
dvé přátel posledních po zašlých slávy dnech!