Mlh nudná opona se rozhrnuje;
dech tvůrčí východu nás opíjí tak sladce,
a s písní skřivanů se objevuje
zas jarní féerie rozkošná dekorace.
Jest duše vzkřísena... zas plna snů je
i touží se sestrou v paprsků zlato splývat,
zřít spolu dumavě, jak vlna pluje,
pod třešní kvetoucí poslouchat ptáka zpívat,
ve snění dětinném zřít do oblaků
a pak svůj obraz vidět v druhém zraku,
a z druhé duše slyšet lýry echo jemné,
své vlastní lýry echo roztoužené...
a zavčas s blahem v duši usmířené
při růží odkvětu jít v zákulisí temné.