Za plody zlaté dobrých skutků
já odměním se ti jen hudbou slov, –
jen černé květy svého smutku
zasadím v pláči na tvůj dálný rov...
Však písně chvěly se strun citu
tak dumavě, jak ty jsi zpívala,
když trpěla jsi tiše v skrytu
a kams do hor se teskně dívala. –
A černé květy vypučely
ze srdce mého k tvojí památce
jak nevadnoucí immortelly,
jež mívala jsi ráda v zahrádce...