O ráji lásky anděl píseň zpívá
ve zlatém jitru u básníka dveří...
A duše touhou procitá i věří,
zrak cudný v azur oblohy se dívá.
Jak božstva plamen v růží zkvetlém keři,
tak jasně plá tu ženy krása snivá...
Zas perutí svých sílu duše měří,
ta duše neúkojných letů chtivá...
Když večer v ulic bludiště se sšeří,
ta píseň touhy v orkán prudký vyzní,
stal démonem se anděl, jenž tě trýzní!
A s uzarděním skloníš čelo pyšné,
v polibků divých neúhasné žízni,
na ňadra ženy banální a hříšné...