Já snílek touhy vínem jsem teď spilý,
den celý chvěju se před vábnou chvílí,
až budu tě míť v boku objatou:
Dnes budem sami, sami spolu,
směs volných řečí ve šveholu,
proud polibků zašumí komnatou.
Hned svorně veselí, hned zamyšlení,
jak rozmar lásky přeludy své změní,
hned smáť se budem’, dumať hluboce,
mžik hněvať se jak ve hrách děti,
za chvíli snivé sloky pěti,
pak ve vášni se líbať divoce...
Do dveří vcházím, touha duší roste:
Kol stolů sedí vážně cizí hosté,
zřím společnosť v klid zmlklý pojatou,
má víla hrá teď na klavíru
a jako výsměch snů mých víru
jen píseň lásky táhne komnatou.