Ve žhavých hodinách tu ležet v snění,
ve sladké nudě jen a v zapomnění,
zřít dětí družinu, jich z písku hrady,
jak filosof se dívat na žen vnady,
po lodi zatoužit plující v dáli
a moři naslouchat, jak bije v skály...
Pak Mistralova
si opakovat slova:
„Pij slunce, ještěrko, dnes ještě,
než přijdou vichřice a deště!“