Nad Prahou v parku starý klášter leží,
jenž k nebi zdvíhá dvojici svých věží.
V šer síní mrazných zřídka vstoupí noha,
kde do knih tlustých zavřeli kdys Boha.
Kdys v aulách universit řeči skvící –
teď mrtvě folianty s vepřovicí,
nečteny, spjaty v těžkých sponách, leží
v tom tichém domě, sídle bílých kněží.