Když v mládí najdeš druha, jenž ti milý,
hned citů poklady s ním chvatně rozdělíš,
stisk ruky jeho lékem v těžké chvíli,
před jeho pohledem taj duše odhalíš,
on zná tvé velké sny a síly sporé,
on zná to místo, kde tvé srdce choré,
než tvoje milenka on tobě blíž.
Tak zprvu s druhem kráčíš rovným krokem,
leč pozděj v běh se dáš v té žití areně,
bys palmu slávy stih’ – hle, druh tvůj skokem
juž pádí za tebou, zášť tají tlumeně,
a z druha sok se stal, jenž ví kde raní,
kam k srdci dýku vésti má svou dlaní,
jež tiskla ruku tvou tak nadšeně!