Dvě dívky znám: z nich jedna zádumčivá
jak touha sklamaná se v dálku dívá,
má černý zrak a černý, dlouhý vlas;
a druhá zas jen smíchem jasně zvoní,
má rusý vlas a radost v duši roní
těch očí třpyt a zpěvný hrdla hlas.
Mám obě rád... jsem v podzimním tom věku,
kdy s jemným obdivem zřím k ženy vděku,
jeť dávno to, co minul bouřný čas...
Tu dumu nezměním již v radost živou
a touhou unylou, nadějí snivou
těch modrých zraků nezasmuším jas.