Bastilla padla... z její trosek a rumu
nové bastilly zas byly stvořeny,
v jásotu, plesu, tanci, opojném šumu,
na paláce, chrámy, sochy, kameny,
lid vryl heslo:
Volnosť! Rovnosť! Bratrství!
Heslo to příliš záhy ve mramor psáno,
Volnosť odlétá kams v oblak růžový,
před vraty paláců, ach, v mrazivé ráno
do hadrů se choulí dělník hladový,
trpce šeptá:
Rovnosť... Volnosť... Bratrství...
Kapitál měl by z bronzu pomník tu míti:
Na podstavci zlatém dřímající lev,
pod jehož drápy rabům souzeno žíti,
padlé ženy, žluté děti, mužů krev,
pod tím heslo:
Volnosť! Rovnosť! Bratrství!